bystřit se
[bɪstř̥ɪt se]
(3. j., 3. mn. -ří se, čin. -řil se, podst. jm. -ření (se))
sloveso nedokonavé
(co se bystří komu; ~)
(o duševních schopnostech)
stávat se lepšími, dokonalejšími, rozvíjet se, zlepšovat se:
Bystřil se mu sluch.
Při běhu se bystří smysly.
dokonavé → zbystřit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪstř̥ɪt se]
(3. j., 3. mn. -ří se, čin. -řil se, podst. jm. -ření (se))
sloveso nedokonavé
(co se bystří komu; ~)
(o duševních schopnostech)
stávat se lepšími, dokonalejšími, rozvíjet se, zlepšovat se:
Bystřil se mu sluch.
Při běhu se bystří smysly.
dokonavé → zbystřit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)